Honza Chramosta: Hrdinů není nikdy dost

Filmař Honza Chramosta vytvořil k představení Já, hrdina trailer. O tom, jak na něj celá hra zapůsobila, proč je trailer právě takový, jaký je, ale také o tom, na čem zrovna pracuje, nám vyprávěl v rozhovoru.

Jak vznikl nápad na trailer k představení Já, hrdina?

Začnu trochu zeširoka. Dříve byli u filmu najímáni umělci, kteří vytvářeli originální filmové plakáty. Ten plakát měl samozřejmě zaujmout diváka a nalákat na film, ale hlavně vystihoval duši díla, aniž by cokoliv konkrétního prozradil. Zároveň fungoval jako umělecké dílo sám o sobě. Takhle by se podle mého názoru měly dělat i filmové upoutávky na divadelní představení. Tedy vystihnout podstatu představení svébytnou filmovou formou. Myslím, že je to i krásná příležitost pro filmaře studenty i profíky oddychnout si od všech těch velkých projektů a udělat něco jednoduchého, malého, ale silného díky propojení s konkrétní hrou.

A teď k samotným Mašínům. Nejdříve mě napadlo, že by základem videa byl československý týdeník, který informuje o útěku Mašínů. Kamera sleduje týdeník z pohledu promítače, takže vnímá i siluety diváků, kteří v kině sedí. V průběhu promítání týdeníku se najednou zvednou tři diváci a kino přepadnou – jsou to Mašíni. Což mi přišlo originální, vtipný a trochu trhlý, což ale koresponduje s tím, že je to alterna a že bychom neměli čekat klasické divadlo, případně suchou rekonstrukci, ale i srandu.

S režisérem Jirkou Havelkou jsme se pak shodli na tom, že takový trailer už ale ukazuje bratry Mašíny v konkrétním – negativním – světle a názor by si měl vytvořit divák sám. Potom, když jsem se šel podívat na zkoušku a viděl hotovou scénu, přišel druhý nápad, který se týká toho, že každý člověk má nějaký osud, který ho dovede až do místa, kde zemře. Takhle se pracuje i se scénou, protože na zemi je nakreslený obrys, do kterého mrtví uléhají.

Rozhodli jsme se vystavět trailer na možnosti podívat se smrti i životu do očí. Trailer vystavěný na posledních vteřinách života jednotlivých aktérů představení. Myslím, že takový trailer vnáší do toho představení, založeného na rekonstrukci, novou rovinu reality. Zatímco diváci inscenace si musí smrt jednotlivých figur domýšlet, v traileru vidíte, jak postavy skončili, velmi naturalisticky. Vše se odehrává před Lennonovou zdí, která rámuje události současností. Velkou zásluhu na vizuálu má kromě kameramana Davida Borozidise, také animátor Vítězslav Ureš – vše se natáčelo před zeleným pozadím, takže pohyb kamery, Lennova zeď, včetně všech úmrtí byla Vítkova výborná triková práce. Hudbu měl na starosti Zdeněk Beran a ta elektrická kytara s táhlými tóny tam sedí přesně.

Jsem taky moc rád, že se nám do traileru podařilo dostat postavu otce bratří Mašínů, Ctirada. Diváci tak mohou vidět, že on sám hrdě stál proti Němcům a zemřel se slovy „Vlasti zdar“. Jeho smrt, jeho poslední dopis, jeho hrdá osobnost, to muselo mít na ty kluky velmi silný vliv.

Ty jsi šel do práce na traileru s nějakým názorem? A ovlivnilo ho nějak představení?

Já jsem se o Mašíny docela zajímal už před představením. Když jsem o nich slyšel poprvé, okamžitě mě napadlo, že to byli hrdinové, protože bojovali proti režimu, který tuhle zemi likvidoval 40 let. Ovšem čím víc se o to člověk zajímá, tím víc si začne uvědomovat lidský princip věci a přestane být jednoznačně zaujatý proti komunismu, takže pak začal převažovat pocit, že jsou to vlastně normální zločinci, kteří chtěli vzít roha. Hru jsem od té doby viděl už čtyřikrát, a čím víc dostávám informací, tím těžší je se vyhranit na jednu nebo druhou stranu. Díky té inscenaci je možné nahlédnout na svět jejich optikou.  jejich rodina trpěla, lidé, se kterými se znali začal režim likvidovat a oni se cítili jako ve válce, což se nedlouho po konci 2. světové války není čemu divit. A ve válce ty pojmy, kdo je vrah a není vrah, nejsou tak jednoznačné. Myslím, že na základě prožitku, který mi hra Já, hrdina přinesla, můžu Mašíny pochopit, můžu jim odpustit, ale nemůžu je vyznamenat. A určitě nemůžu schvalovat, jak si na Mašínech současní politici staví jméno. A pak je tu ještě otázka, zda je možné označit jako hrdinu někoho, kdo k tomu měl absolutní předpoklady. Oni pocházeli z rodiny, kde neudělat nic bylo nemožné. Opravdový hrdina by pro mě byl někdo, komu ten socialistický systém něco dával a stejně by se mu postavil, protože by s ním morálně nesouhlasil.

Souhlasím s názorem, že kdyby bylo více Mašínů, tak by tady nemuselo být čtyřicet let totality. Lidé do sebe nechávají kopat a nechávají se okrádat, pokud mají pocit, že je kopáno do všech a přiměřeně a jsou okrádáni všichni, nepostaví se proti tomu. Bereme lehké ústrky jako normu. Ale čím víc si zvykáme, tím jsou ty kopance a okrádání větší.

Spolupracuješ s DAMU i na dalších projektech?

S DAMU spolupracuji už dlouhou dobu, a to především s katedrou alternativního a loutkového divadla. Natočil jsem s nimi hodně krátkých filmů, klipů, spotů, všechno možné. A taky jsem tam našel ženu. O KALD DAMU tedy jenom v dobrém J. Vystudoval jsem filmovou režii, ale práce s hercem se obecně u filmu docela zanedbává. Tím myslím především na rovině studia – na place si režíruje každý podle svého. Práce s herci prostě na škole chybí. Takže jsem toužil po tom, podívat se na zkoušení na DAMU, jak to probíhá, jak představení vzniká a také si vyhlédnout nějaké nové herce pro spolupráci. Také mě zajímalo, čím mladí herci procházejí, jaký je ten proces, co se děje s mladým člověkem, který projde tím sítem přijímacího řízení a najednou se před ním otevře ten neuchopitelný divadelní svět. A proto jsem se chytil příležitosti natočit dokument o přípravě divadelní hry Médea. Ve výsledku je ten dokument hlavně o tom, co prožívají mladí lidé, kteří chtějí být herci. Byla to pro mě opravdu zajímavá cesta. Myslím, že bude mít premiéru někdy v polovině ledna 2012.

A co podle tebe prožívají?

Pro každého znamená možnost být hercem, být součástí toho světa umění, strašně moc, a přitom nikdo, a jsem přesvědčen, že ani pedagogové, neví jistě, co je to, co všichni chtějí – a samozřejmě to ani vědět nemohou, ale tím v každém narůstá nejistota, jestli je schopen obstát, jestli na to má. A ta nejistota je na všechny obrovský tlak, protože zároveň všichni mají obrovská očekávání, že se NĚCO stane. Jediný společný názor je, že je nutné dát do toho co největší množství energie, ať je to cokoli a nepřestat. Někdy je to dovedeno až do děsivé míry. Ti lidé dávají tolik energie do něčeho, co nemusí mít vůbec žádnou budoucnost, žádný význam. I v průběhu zkoušení Já, hrdina jsem slyšel obavy, jestli to bude dobré, jestli může fungovat představení, kde je mezi divákem a hercem bariéra v podobě polopropustného zrcadla. Ale neriskovat zrovna v tomhle odvětví umění, to nejde.

Máš pocit, že nám dnes chybějí hrdinové?

Jasně, hrdinů není nikdy dost.

Máš nějakého svého hrdinu?

Tak to je můj tatínek, dědeček.. maminka a babička! Ve světovém měřítku je to pro mě určitě zakladatel Wikileaks, Julian Assange. Je šílené, jak je tento hrdina atakován, jak se vytvoří nesmyslná kauza o tom, že někoho znásilnil, objeví se mezinárodní zatykač... Ale je to obrovský hrdina dnešní doby. A stejně tak voják, který všechny ty informace vynesl, Bradley Manning. Bojím se, že to s nimi na rozdíl od Mašínů dobře neskončí, ale těmhle bych vyznamenání dal. Jsou to hrdinové, aniž by vraždili – riskovali pouze svoje životy. Tito lidé jsou úžasným důkazem toho, že hrdinství je možné, i když potvrzují, že obětování se, je nedílnou součástí hrdinství. A kvůli tomu by teď měli lidé vyjít do ulic. Jenže je těžké podporovat někoho, kdo útočí na systém, ve kterém žijeme.

A nějaký český hrdina?

To nevím, znám spíš dost antihrdinů... Hrdina je takový rejpal, který říká a dělá věci, o kterých ostatní jenom přemýšlejí. Takže i Havelka a celý ročník KALD DAMU jsou hrdinové, když dělají hru, která v lidech zasévá nejen pochybnosti, ale i vůli to téma otevřít a přezkoumat.

Jaké by měl mít hrdina vlastnosti?

Určitě je to schopnost být v pravý čas na pravém místě a odvaha bojovat proti všem antihrdinům a především je rozpoznat. A nebát se antihrdiny označit, i kdyby vypadali mile a měli vysokou funkci a moc nad našimi životy, jako třeba prezident, ministr financí nebo i celá politická strana. Hrdinství je rozpoznat pravdu – shodu se skutečností – a tou pravdou řídit další svoje kroky, i kdyby se nestřetávala s obecným názorem. Na hledání pravdy se mě osobně osvědčil tento jednoduchý návod: Když nestojíš tam, kde stojí většina, tak jsi velmi pravděpodobně v právu. Potřeba většiny, semlít a otupit pravdu tak, aby vyhovovala všem, je zárukou, že většina nikdy pravdu nemá. I proto hrdinové vždycky jsou v menšině.

Na čem momentálně, kromě zmiňovaného dokumentu, pracuješ?

Je toho spousta. Chystám celovečerní film Tichá pošta. Scénář jsme napsali dohromady s Jiřím Stránským, který je hrdinou, kterému se takřka vždycky podařilo stát na té správné straně. Tichá pošta je film o dětské odvaze a hrdinství, ze kterého by si dospělí měli vzít příklad. Odehrává se v době Protektorátu, na konci války.

V březnu 1945, na konci druhé světové války, najdou dva dvanáctiletí kluci, kamarádi z bývalého Československa, Němec Jochen a Čech Jíra, sestřeleného a těžce raněného francouzského pilota Pierra na hranici Německa a protektorátu. Okamžitě se rozhodnou ho zachránit, aniž by věděli jak, ale „přece ho nenechají zemřít!“. Se stejnou logikou do příběhu vstupují i další děti, které vymyslí bláznivý plán: Předávat si Pierra mezi sebou, z vesnice, do vesnice, ve stylu hry Tichá pošta.

Co dalšího?

Především je to práce v Popojedem production. Jsme společenství filmařů, pro které je každé natáčení vždycky především FILMOVÝM natáčením, ať už se jedná o videoklip, reklamu nebo dokument, včetně krátkých filmů. Naším základním pravidlem je, že nikdy nic neuděláme dvakrát stejně. Trvám na tom, že dílo musí být nejen vizuálně přitažlivou a filmovou podívanou, ale především originální a jedinečnou, ať už je základem cokoliv. Takže už máme za sebou docela pestrou filmovou minulost. Dělali jsme klipy pro Tata bojs, Michala Hrůzu, pro kapelu Imodium vznikl videoklip v podobě krátkého filmu ze středověku. Funk'n'soulová kapela Top dream company zase dostala videoklip odehrávající se celý v jednom jediném záběru s 50ti herci, ve kterém se plynule vystřídá 7 filmových žánrů. Pro Vladivojnu La Chia jsme natočili videoklip v těžce přístupném skalnatém terénu, kde musela být zpěvačka dokonce jištěna lanem.

Oslovují vás umělci sami?

Už to dělám nějakou dobu, takže ano. Zpravidla na základě předchozích prací. Pan Jiří Stránský viděl moje krátké filmy a pak mě přizval spolupráci na scénáři. Vladivojna La Chia nás oslovila sama právě díky videoklipu Keep Your Hands of my Girl. Nabídli jsme jí natáčení na jednom tajemném místě v Čechách, ve vysokých skalách, kde to ale bude opravdu nebezpečné a ona do toho šla, protože věděla, že to bude stát za to. No a stálo.

Takže máš pořád co dělat.

V životě každého, kdo něco vyrábí, kdo dělá nějaký umění, musí být pořád co dělat. To je základní potřeba. V životě mám z máločeho takový strach, jako z toho, že jednou nebude co dělat. Takže mám neustále rozpracovaných mnoho věcí a pak jsem naštvaný, že nestíhám všechno dokončit včas. Kromě režie se živím taky jako dramaturg a scenárista a pomáhám lidem dotáhnout jejich práce, takže tímto vyzývám čtenáře, kteří mají námět, scénář, nápad, cokoliv, ozvěte se. Chceme aby naše skupina Popojedem byla prostorem pro lidi - hrdiny, kteří mají co říct, ale třeba ještě nevědí jak.

Popojedem production
Popojedem production je společenství filmařů, pro které je každé natáčení vždycky především FILMOVÝM natáčením, ať už se jedná o videoklip, reklamu nebo dokument, včetně krátkých filmů. Jejich základním pravidlem je, že nikdy nic neudělají dvakrát stejně. Trvají na tom, že dílo musí být nejen vizuálně přitažlivou a filmovou podívanou, ale především originální a jedinečnou. Jedním z důležitých žánrů, které se Popojedem production snaží oživit jsou trailery na divadelní inscenace. Nejsou to žádné ukázky z divadelního představení, základním principem je pojmout divadelní tvar filmovým viděním. Jsou to tedy ve výsledku samostatná díla, která se s divadelními inscenacemi vzájemně doplňují.
Paleta videoklipů je pestrá žánrem, formou i obsahem. Dva klipy už si od filmařů z Popojedem nechali natočit například kluci z Haunspalky, Tata bojs a chystá se další. Pro kapelu Imodium vznikl videoklip v podobě krátkého filmu ze středověku. Funk'n'soulová kapela Top dream company zase dostala videoklip odehrávající se celý v jednom jediném záběru s 50ti herci, ve kterém se plynule vystřídá 7 filmových žánrů. Pro Vladivojnu La Chia natočili videoklip v těžce přístupném skalnatém terénu, kde musela být zpěvačka dokonce jištěna lanem.